Podobne ako po minulé roky aj tohoročný svätodušný víkend sa stretli laickí dominikáni v lone prekrásnej terchovskej prírody, aby uvažovali nad svojou formáciou. 13. ročník Formačného stretnutia bol mimoriadny nielen preto, že sme ho slávili v rámci nášho Jubilea (800 rokov od potvrdenia rehole), ale aj preto, že naše stretnutie poctil svojou návštevou vzácny hosť zo Santa Sabiny, generálny promótor pre laikov fr. Rui Carlos Antumes e Almeida Lopes OP.

Jeho želaním bolo zúčastniť sa na našom spoločnom  stretnutí, nie na stretnutí zorganizovanom pri príležitosti jeho návštevy Slovenska. Univerzálnosť našej Cirkvi a rehole podčiarkla aj prítomnosť ďalších zahraničných hostí, ktorí prijali naše pozvanie: laickí dominikáni z Čiech a Poľska. Vďaka všetkým týmto hosťom počas slávnostnej vigílie zaznela okrem slovenčiny poľština, čeština a angličtina. Slávnostnej svätej omši predsedal verbista P. Tomáš Gerboc SVD, ktorý nás vo svojom príhovore vyzval, aby sme boli ako med, ktorým možno vynikajúco dochutiť čaj. Záver neodmysliteľne patril starému dominikánskemu obratu Svätenia ruží, ktoré aj tento rok zabezpečili manželia Eva Jana a Jozef Dominik Kozíkovci. Stretnutie sa skončilo v nedeľu na obed. Organizáciu budúcoročného stretnutia zabezpečí bratstvo sv. Kataríny Sienskej z Trnavy. Podrobnú správu zo stretnutia vám ponúkame z pera Jiřího Reginalda Machačíka, socia provinčného moderátora z Čiech.

Formační setkání Terchová 13. – 15. května 2016

Sestry a bratři, laičtí dominikáni slovenské provincie nás pozvali, abychom se zúčastnili jejichformačního setkání, které mívají již tradičně o svatodušních svátcích v malebné přírodě Malé Fatry v osadě Šípková nedaleko Terchové. Letos bylo setkání obzvláště slavnostní vzhledem k oslavám jubilea 800 let našeho řádu. Před naším příjezdem pršelo, jarní příroda se krásně zelenala, z lesů stoupala pára, horský potok hučel přívalem vody a připadali jsme si v tu chvíli, jako bychom přijeli do amazonských pralesů.

Budova školy v přírodě, v níž se koná již tradičně toto setkání, byla v přízemí vyzdobena bannery odkazujícími na jubileum 800 let. Účastníků bylo odhadem kolem 80, z 95% ženy. Po srdečném přivítání a ubytování začalo formační setkání mší sv. a večerními chválami. Následovalo slavnostní zahájení, po němž jsme dostali na uvítanou tradiční slovenskou večeři – halušky s bryndzou.

První přednášku formačního setkání měla františkánská řeholní sestra Lucia Kontseková na téma „Milosrdenstvo v Starom Zákone“. Ve velmi zajímavé a poutavé prezentaci nám ukázala, jaké hebrejské výrazy se používají ve Starém Zákoně pro vyjádření termínu „milosrdenství“ nebo „být milosrdný“, jaké jsou jejich významové odstíny, jakými výrazy se obvykle překládají do slovenštiny a upozornila na jejich typické použití na některých významných místech Starého Zákona. Zejména jsou zajímavé verše, v nichž se vyskytují všechny tři nejčastěji používané výrazy najednou. Přednáška velmi zaujala, ale nakonec pro únavu jsme páteční setkání ukončili kolem jedenácté hodiny a šli spát. V noci začalo pršet a postupně lilo jako z konve.

V sobotu jsme den zahájili ranními chválami. Původně měla být s chválami i meditace, ale tu nahradil bratr Jeremiáš předčítáním meditačního textu k snídani. Potom začala úžasná přednáška vzácné návštěvy, která zabrala celé dopoledne. Setkání navštívil fr. Rui Carlos Antumes e Almeida Lopes OP, generální promotor dominikánských laiků, který přijel z Říma. Fr. Rui pochází z portugalské provincie,dominikánem se stal už v 19ti letech, dlouhou dobu působil jako vojenský kaplan. Později odešel do výslužby jako plukovník a nyní dostal na starost laické dominikány na celém světě. Mluvil anglicky a jeho řeč překládal do slovenštiny Michal Hadrián. Fr. Rui měl přednášku na téma „Laickí dominikáni – Poslaní hlásať evanjelium“. V první části předvedl fr. Rui počítačovou prezentaci, která jednak vypovídala o současném stavu řádu, ale také o dalších větvích dominikánské rodiny, které sice s řádem nejsou právně svázány, ale žijí charismatem sv. Dominika. Ze všech větví řádu je nejpočetnější právě větev laických dominikánů, kteří představují podle slov fr. Ruie „přítomnost dominikánského charismatu ve světě“. Zatímco totiž řeholních bratří je na světě celkem 6 000, mnišek 3 000 a kongregačních sester 27 000, laických dominikánů je 144 000. Některé skupiny nejsou v právním smyslu členy řádu, ale patří k dominikánské rodině jako např. sekulární instituty, IDYM – mezinárodní hnutí dominikánské mládeže, růžencová bratrstva apod. Všichni jsme ale posláni hlásat evangelium a kázat (nezaměňovat s homilií při mši sv., která je jen jednou specifickou formou kázání). Pak fr. Rui uvedl řadu jmen laických dominikánů, kteří kázali prorocká slova, tj. vydávali svědectví o Kristu a evangeliu, každý jiným způsobem – politici, spisovatelka, charitativní pracovník, dominikánští dobrovolníci, bratrstvo podporující vězně, kteří se obrátili. Ve druhé části fr. Rui mluvil přímo o tom, jak žít naše laické povolání. Řekl, že dominikánské charisma je charisma pro Církev, pro druhé. Být laickým dominikánem znamená hodně způsobů bytí a žití dominikánského charismatu. Naše různorodost tvoří poklad Církve. Máme být zakořeněni v Kristu a jeho slově a být hlasateli jeho Zmrtvýchvstání. Pro všechny větve dominikánské rodiny je společné toto: naše kázání začíná posloucháním evangelia, což pak vede k proměně života a návazně ke konání skutků milosrdenství a k vydávání svědectví Pravdě. Máme číst Slovo, meditovat o Něm a slavit Je. Naše jediné zavazadlo má být Boží Slovo, nic jiného si s sebou nemáme brát; v tom spočívá chudoba našeho řádu. Naše kázání začíná také nasloucháním jiným (sv. Dominik s hostinským v Toulouse nejen rozmlouval, ale také mu i naslouchal). Máme bližním naslouchat a slyšet je proto, abychom jim nekázali o tom, co vůbec nepotřebují. Naše kázání má být prorockým slovem a naše kazatelna je místo a situace, kdekoliv, kde Slovo musí být hlásáno. Laické kázání se nemá klerikalizovat a napodobovat řeholníky. Má přinášet smíření a odpuštění, má vycházet z porozumění světu a osobní oběti a je-li to třeba, vést i k mučednictví. Mnoho dominikánských laiků bylo mučedníky.

Řeholníci mohou být posláni na jiné působiště. Laici ne. Jejich místo je stále stejné. Vše, co laický dominikán dělá, ať už v rodině, v zaměstnání, ve farnosti, je součástí společného projektu kázání. Když jsme členy řádu, pak je náš život vyjádřením společného charismatu. V rámci dominikánské rodiny si máme navzájem pomáhat, přitom ale každý z nás má zůstat tím, čím je. Naše laické kázání má být vyjádřením sounáležitosti v dominikánské rodině. Máme si uvědomovat, co každý z nás dělá ve svém životě pro vyjádření společenství v rámci řádu. Modlitba růžence je také způsobem kázání a zároveň je také školou modlitby. Rovněž pomáhat někomu modlit se je důležitým způsobem kázání.

Po přednášce fr. Ruie následovala polední modlitba a po ní oběd. Celé dopoledne lilo jako z konve, což jsme zřetelně viděli z okna na přetékajícím podokapním žlabu, z něhož proudem crčela voda. Po obědě ale už jen trochu poprchávalo a toho jsme využili k procházce po okolí. Příkrou cestou jsme vystoupali na nejbližší kopec a kochali se pohledem na vesničku pod námi, na okolní vrcholky, z nichž stoupala pára, na roubený dům s rozkvetlou jabloní v popředí, na svěží zeleň trávy, na níž jsme dokonce spatřili i vzácné vstavače.

V 15 hodin začala společná modlitba růžence. Poté představili hosté své provincie. Tedy Poláci a my, Češi. Z Polska kolem poledne dorazila sestra Małgorzata Joanna Mazur ze Štětína a bratr Robert Dominik Chrzanowski z Wrocławi. Pak následovala práce ve skupinách na téma: „Reťaz kazateľov nádeje“. Přitom jsme rozebírali text o Josefu Egyptském a jeho bratřích a uvažovali nad významem naděje jakožto komunitní ctnosti. Od 18 hodin začala slavnostní večeře. Na slavnostně ozdobených stolech nechybělo víno, byly tam zlaté ubrousky a červené obaly příborů s logem jubilea.

Po večeři jsme začali chystat vše na slavení vigilie Seslání Ducha svatého, která měla být venku na zahradě pod venkovním přístřeškem. Už nepršelo, ale bylo dost chladno. Vigilie začala ve 21 hodiny průvodem s lucernami k ohni, u něhož byl zapálen paškál. Potom pokračovala slavná mše svatá zakončená obřadem růží kolem 23. hodiny. Pak jsme zase uklidili židle, lavice, deky a všechnu výzdobu a začala noc bdění. V podkrovní místnosti se u Nejsvětější svátosti až do rána střídaly
skupinky adorujících sester a bratří.

V neděli ráno jsme nejprve posnídali a sbalili si věci, abychom včas vyklidili pokoje. Od 9 hodin byla mše svatá. Potom program pokračoval prezentací o víkendové „Škole formácie“, kterou otevřeli pro své novicmistry a formátory bratři a sestry na Slovensku. Nato navázalo vyhodnocení sobotní práce ve skupinách (celkem 6), jejichž vedoucí přednesli výsledky  rozjímání o naději jako komunitní ctnosti.

Následoval oběd a po něm jsme se začali postupně loučit a odjíždět. Někdo autobusem do Žiliny a pak dále vlakem, někdo autem. Celé formační setkání bylo velmi pěkné, slavnostní, povzbuzující a duchovně přínosné. Uvědomili jsme si, jak se nám rozšířil pohled a obzor a jak nás potěšilo, že patříme k velkému celku světové dominikánské rodiny a samozřejmě také k mystickému Kristovu tělu, které právě Duch svatý spojuje v jeden celek a dává mu tak růst v duchovní chrám k Boží oslavě.

Jiří Reginald Machačík OP
socius provinčního moderátora