Ponúkame vám český preklad homílie kardinála Filoniho, veľmajstra Rádu Božieho hrobu, ktorú predniesol v Pompejach pri príležitosti 1. výročia kanonizácie dominikánskeho laika sv. Bartolomeja Longa:
Drazí rytíři a dámy,
bratři a sestry v Pánu, Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského je hluboce spjat se svatyní Blahoslavené Panny Marie Růžencové v Pompejích. Toto zvláštní pouto uchováváno díky zakladateli svatyně, svatému Bartolu Longovi, který byl také horlivým laikem a rytířem Řádu Božího hrobu.
Bartolo Longo dosáhl svatosti po dlouhém období duchovního bloudění a po jeho skončení se vrátil k Bohu cestou pomáhající lásky, lásky k Marii a modlitby růžence. Tak jako Jan pod křížem, i Bartolo Longo dal Marii „domov“: svatyni v Pompejích, v pusté, chudé a neblaze proslulé oblasti. Touto cestou den za dnem kráčel až do okamžiku, kdy se po období nedorozumění a nespravedlivých pomluv stal rytířem Řádu Božího hrobu jeruzalémského.
Svatý Bartolo Longo je významným členem Řádu. Patří k nám zvláštním způsobem kvůli hodnosti rytíře velkého kříže, které mu roku 1925 udělil papež Pius XI. jako velmistr Řádu, jako takřka korunování jeho příkladného života víry. Longo byl také poháněn vroucí láskou a nezdolnou nadějí a stal se oporou pro mnoho mužů, žen a dětí své doby, kteří byli zbaveni důstojného života. Ještě dnes se ke svatyni v Pompejích uchylují nesčetní poutníci se svými duchovními i hmotnými potřebami.
Uctíváme svaté, obracíme se k nim v modlitbě, prosíme o jejich přímluvu a často si rádi uchováváme jejich podobizny jako osoby, které nám jsou drahé. Jde o projev upřímné oddanosti a má to také hluboký vztah k příkladnosti jejich života.
Vždy se ptejme, drazí rytíři a dámy: co by udělal svatý Bartolo Longo, kdyby se ocitl v mé situaci? Srovnání s životem svatého nás podněcuje k neustávajícímu srovnávání se s Evangeliem a s Ježíšovým životem.
Jsme si vědomi, že život svatého Bartola Longa byl provázen a prostoupen mimořádnou mariánskou a charitativní zkušeností.
Papež Benedikt XVI. ve své homilii při pastorační návštěvě v Pompejích dne 19. října 2008 o něm hovořil jako o lidském činiteli zázraku, který může uskutečnit pouze víra: „Poháněn láskou,“ řekl papež, „byl schopen navrhnout nové město, které pak vyrostlo okolo mariánské svatyně. Pevnost Marie a křesťanské lásky, nikoli však izolovaná od světa, ale zasazená do území tohoto údolí, aby je vykoupila a rozvinula. Kam přichází Bůh, tam poušť rozkvétá. Bartolo Longo, stejně jako svatý Pavel, byl proměněn v apoštola: apoštola křesťanské víry, mariánské úcty a zejména růžence, v němž – uzavřel papež – nalezl syntézu celého evangelia“.
Když Bartolo Longo přišel do pompejského údolí, aby spravoval majetky hraběnky De Fusco, věnoval se výchově místních rolníků k víře pomocí katechismu a modlitby růžence, k jehož šíření se v říjnu 1872 cítil povolán těmito slovy: „Budeš-li šířit modlitbu růžence, budeš spasen: to je Mariin příslib.“
Od tohoto okamžiku začala neustávající exploze nadpřirozených událostí, které s velkou velkorysostí přijímal, jak sám svědčí: „Do Pompejského údolí jsem nešel vůbec kvůli apoštolátu; přicházel jsem tam jen kvůli prodloužení nájemních smluv; to bylo vše. Myslel jsem si, že přijdu jako advokát, a přitom jsem přišel z Boží vůle jako misionář. Na cestách Ducha jsem byl ještě slepý a dítě a Prozřetelnost mě takřka vedla za ruku, jako se vodí slepci a děti“ (B. Longo, Il Rosario e la nuova Pompei = RNP, 1922, s. 180).
Stal se tak největším laickým propagátorem růžence na přelomu 19. a 20. století, a vybudoval tak jednu z nejznámějších a nejoblíbenějších svatyní celosvětové mariánské úcty. A jako apoštol růžence se stal hlasatelem evangelia, hájil zájmy a práva nezletilých, vykonal pozoruhodný čin na podporu lidské důstojnosti ve prospěch marginalizovaných dětí své doby, zejména sirotků a synů a dcer vězňů. Nejsou to snad některé z cílů našeho řádu dnes ve Svaté zemi?
Bartolo Longo pociťoval naléhavou touhu vybudovat vedle mariánské svatyně druhou svatyni, svatyni milosrdenství a křesťanské lásky. Ta koruna děl, která dodnes obklopuje svatyni, přijímá stovky lidí v nouzi, z nichž většinu tvoří děti a mládež.
Jeho život nebyl ušetřen obtíží a zkoušek. Jeho společníkem na cestě byl kříž. Byl mužem Božím, vždy otevřený působení Ducha svatého, jímž se nechal formovat, a tak se stále více stával novým stvořením v Kristu.
Někdy je svatý v kolektivní představě jakýmsi „superčlověkem“, schopným vykonat bůhvíjaké zázraky. Ve skutečnosti však svatí, jak uvedl papež Lev XIV. v kázání při svatořečení dne 19. října 2025, nejsou „hrdinové nebo bojovníci za jakýsi ideál, ale autentičtí muži a ženy“. A svatost je dostupná každému křesťanovi v běžném životě a za podmínek, které Bůh pro každého stanovil. Tato základní pravda pro každého pokřtěného křesťana se musí vtisknout do srdce a mysli každého rytíře a každé dámy Božího hrobu.
Na otázku: Jaké je „tajemství Bartola Longa, jak žít svatý život a být povýšen na oltář?“ Odpověď, opakuji, má jméno Maria. Ano, existuje hlavní cesta, jak se stát svatými: svěřit se Marii, nechat se jí provázet, napodobovat ji. Svatý Ludvík Grignion z Montfortu (1673–1716) prosazoval zásadu „Ad Jesum per Mariam“, k Ježíši se dostaneme skrze Marii.
Tak tomu bylo i u svatého Bartola Longa: bez Marie by mu na cestě chybělo světlo. Proto se k ní utíkáme a oslovujeme ji jako „Vznešenou Královnu vítěznou“ a „Královnu nebe i země“ ve známé modlitbě, kterou svatý Bartolo složil v roce 1883, a kterou slavnostně recitujeme v Pompejích i ve všech koutech světa 8. května a první neděli v říjnu.
Skrze Marii se Pán sklání k nám a k naší chudobě a proměňuje ji v bohatství. Ale netýká se snad tato láska a úcta k Marii nás všech, rytířů a dam, jimž byla dána jako hlavní patronka pod titulem „Královna Svaté země“?
Bartolo Longo mohl napsat: „Triumf víry a lásky: to je Pompejské údolí. Je světlem, které tryská z Božího srdce, je vřelou láskou, která zapaluje lidská srdce.“
I my dnes pozvedáme svůj hlas, abychom prosili o mír a svornost ve Svaté zemi, a chceme k nim přispět svědectvím naší víry a láskou k těm, kdo žijí v zemi Ježíšově. Amen.
Homilie během setkání evropských místodržitelů Řádu božího hrobu v Pompejích, 19. října 2026.
Český překlad: Tomáš Parma © České místodržitelství OESSH, říjen 2026.
prebraté z webu: TU
